Naše texty sme vytvorili, okrem iného, pomocou meditačných reflexií biblických textov. Preto sú aj - okrem ich čisto informačného obsahu - písané najmä ako východiskový bod pre meditatívne reflexie kapitol evanjelií.

Studium Bible, tedy čtení textů a jejich zpracovávání z hlediska jazykového a z hlediska kontextu, to je pouze jedna metoda. Během studia mohou ovšem texty a v neposlední řadě i Bůh podporovat i hlubší prožitky.
Tato stránka se skládá z delšího, průběžného textu, jehož jednotlivé kapitoly jsou uvedeny v obsahu. Pro zevrubnější studium je dobré si text vytisknout: podle nastavení prohlížeče a tiskárny se jedná zhruba o 120 stran.*
Kdo má vedle čtení zájem o celostní metodu zpracování textu a chce do práce s textem integrovat i opomíjené vrstvy duše, může si danou kapitolu např. Janova evangelia po prostudování přečíst soustředěně ještě jednou a meditovat o ní. (Jan a jeho učedníci se zaobírali především hlubším významem dění.)

Nejprve je nutno říci, že pro meditaci nad biblickými texty platí stejné předpoklady jako pro každou jinou meditaci. Vlastní pozornost je třeba nejprve dostatečně osvobodit od aktuálního rozptýlení, rozladění nebo problémů, a sice tím, že si tyto skutečnosti uvědomíme, nebo o nich s někým budeme hovořit. Jen tak můžeme dospět k duchovní otevřenosti. Člověk by zároveň neměl být unavený, hladový, pod akutním vlivem alkoholu či tabáku. Kromě toho je třeba vypnout všechny telefony. Na místě, kde meditujeme, by nám mělo být příjemně, nemělo by být například vedle nějakého přístroje produkujícího stresující záření. (viz odkaz: biologie staveb). Kdo je v meditaci vycvičen, bude se umět soustředit třeba i na rušném tržišti, ale zpočátku je jistě dobré brát taková doporučení vážně. Dříve byl při meditaci nad evangelii text pomalu vyslovován se zavřenýma očima (např. u rosikruciánů**). Aby pozornost neulpívala na slovech, ale soustředila se na obsah, naučil se člověk příslušný text zpaměti. Existuje ještě možnost doprovázet text eurytmickými gesty. Další alternativa spočívá v tom, že si text přečteme, zavřeme oči a necháme ho na sebe působit. Není nutné u toho aktivně přemýšlet, protože vlastní meditace začíná teprve tam, kde končí myšlení. Pokud myšlenky plynou dále, je třeba na ně krátce pohlédnout, místo aby byly sledovány. Stejné pravidlo platí i tehdy, když se objeví myšlenky, které zdánlivě nebo doopravdy nemají s meditací nic společného. (Pokud jde o vnější záměry, je možné si je např. poznamenat a tím je účinně odložit, aby byl duch opět svobodný.) Důležité události během meditace bychom si měli pokud možno poznamenat, abychom mohli lépe sledovat vlastní vývoj. Nahlížení může vyústit do  prohloubení vědomí, nemusí tomu ale tak být vždycky (kontemplace, meditace).
Kromě toho je dobré mít při probuzení po ruce blok, abychom si mohli udělat stručné poznámky. Pomáhá to jednak k tomu, abychom si na sny vůbec vzpomněli, mimo to můžeme na základě takových poznámek lépe sledovat vývoj snů. Pokud si budeme snové symboly zaznamenávat i přes den, bude naše otevřenost ještě větší. Stále více budeme přicházet na to, že ne všechny sny je možno vysvětlit konkrétními událostmi a jejich psychologickou reflexí, nýbrž že se tu odehrává něco, co je svým způsobem stejně důležité jako dění ve dne.

To nejsou žádné okultní rituály, jde jednoduše o to, aby měla duše čas otevřít se příslušným tématům, resp. Bohu a aby nebyla tato témata k dispozici pouze rozumu, který sice není špatný, ale sám k poznání v žádném případě nestačí. Postupem času mohou být meditací zasaženy a proměněny všechny vrstvy člověka, včetně jeho vůle, dokonce i těla. Teprve když se během meditace objeví nové poznatky, sny související s meditací nebo určité tendence v životě, pak je možno říci, že to, co člověk pochopil, se alespoň náznakem dostavilo i do jeho nitra. Následně je možno postupovat dále kupředu, zvláště když člověk cítí takovou potřebu. Zdá se býti nutné strávit s jednou kapitolou celý týden nebo lépe celý měsíc. Naopak není nutné, abychom po tomto týdnu či měsíci obsah dané kapitoly stoprocentně „zvládli", protože kroky jednotlivých kapitol nelze od sebe zcela oddělit. Bůh člověku umožní zážitek tehdy, když on (Bůh) sám chce, „hvězdnou hodinu" lze prostřednictvím meditace nanejvýš připravit, nikoliv však vynutit. Přesto nemůže žádná teologická nauka ani nic jiného nahradit tuto vnitřní praxi, která může vést k reálnému napodobení namísto šedé teorie. Nezávisle na možnostech meditace však existuje tolik cest ke stejnému cíli, kolik je lidí na světě.

Zatímco meditace, která by byla i z hlediska obsahu specificky křesťanská, je dnes v církevních kruzích nabízena jen zřídka, je ve speciálních církevních exercičních domech ale i jinde nabízeno o to více jiných forem meditace. Lidé totiž právem hledají zkušenosti. Církve po dlouhá staletí svou vlastní spirituální, a tím pádem i meditativní tradici dalekosáhle ničily a musí ji nyní znovu objevovat. Proto začaly nejprve přeměňovat např. buddhistické meditační formy (zen, prostou meditaci ticha apd.) a spojovaly je s křesťanským nebo neutrálním úvodem. Nebo jsou do ticha vnášeny obrazy, malby či jednotlivé výroky z Bible či z děl křesťanských mystiků. V hlavním textu, v kapitole Ticho na poušti, jsme kupříkladu uvedli stále živou praxi řeckých ortodoxních mnichů na hoře Athos spočívající v opakování slov "kyrie eleison" (pane smiluj se). I zpěvy se mohou stát plodnou součástí meditace. Největší účinek by však měla ta nejprostší věc – kdyby církve šly dobrým příkladem a integrovaly do bohoslužeb časté ticho, např. před modlitbou, během ní a po ní, po kázání, během pastoračního rozhovoru atd. Meditativní prvek by tak nebyl ničím izolovaným a jeho hodnotu by bylo možno prožít v bezprostředním kontextu. Kromě těchto příprav na boží působení může v podstatě celý život získat meditativní charakter – což je ovšem v naší hektické době velmi obtížné. V každém případě by bylo absurdní a svědčilo by to o obrovské neznalosti, kdybychom bez rozlišování každou meditaci hodnotili jako „protikřesťanskou", a to jenom proto, že meditační formy praktikované nekřesťany jsou častější než ty křesťanské. Kresby, obrázkový  arch.

Dokonce i ti, kteří se při hledání vnitřních zkušeností ocitli na nevhodné a nebezpečné cestě konzumace drog, by mohli prostřednictvím meditace najít naplňující život.

* ... Koncentrované štúdium tlačených textov sa vyhýba následkom, ktoré pripisujú nezávislí bádatelia nadmernej internetovej konzumácii a „multitaskingu" (= súčasne plniť viac úloh).

** Možno v kresťanskej rozenkruciánskej škole „Universitas Esoterica" v Berlíne (Wolfgang Wegener), ktorá existovala až do roku 1984.

*** (Hlbšie) chápanie týchto stránok predpokladá rešpektovanie ich samozrejmosti, ako aj zodpovedajúcej dodatočne použitej metóde (horeuvedené). Takýto postoj pri štúdiu textov sa považuje na druhej strane, vo filozofii atď. za všeobecné usmernenie serióznej práce („princíp dôvery"), Donald Davidson, „O ozajstnej myšlienke používania konceptuálnej schémy", v „Proceedings and Adresses of the American Philosophical Association" , Vol.47, 1973-1974, Vol.47, 1973-1974, S. 19.)

.