Kristovy cesty

Speciální stránka

 

Inspirace a církve.

Nový zákon líčí přímou inspiraci jednotlivých věřících, ale i dary Ducha svatého jako něco důležitého, co obecně patří ke křesťanské existenci (srv. např. 1. Kor. 14,26; Marek 16,17). Cesty k těmto darům však byly mnohdy ztěžovány.

Vedle letničních církví uznává např. i katolická církev možnost vyslovených poselství. Ta ovšem rozlišuje mezi „všeobecným zjevením" určeným pro všechny lidi, které ztělesňuje bible, tradice a učitelský úřad, na straně jedné a „soukromým zjevením" na straně druhé. Pokud soukromá zjevení obsahují smysluplné poselství pro život dané osoby či její bezprostřední okolí, jsou za určitých okolností uznána za platná coby zjevení Ducha svatého, nejsou však nijak zvlášť podporována. Kritická reakce ze strany katolické církve přišla často teprve tehdy, když poselství překračovala svým obsahem soukromý život a obracela se na církve a na lidstvo, např. v Kristových či Mariiných poselstvích. Od doby papeže Pavla VI. je oficiálně povolen tisk takových spisů v nakladatelstvích spjatých s církví. Zčásti však byla taková poselství zas a znova potlačována, např. 3. poselství z Fatimy. Církev si vyhrazuje pozdější definitivní slovo. Všichni, dokonce i kongregace víry jsou nabádáni k tomu, aby při eventuálním bližším prověřování ctili právo na vyslyšení, resp. férové zacházení uvedené v can. 844 §3. Can. 220 kromě toho zakazuje neoprávněné poškození (ke kterému by mohlo dojít unáhleným veřejným odsouzením).
V mnoha dalších církvích tato oblast nehraje velkou roli nebo tyto církve nevyvinuly zvláštní praxi v zacházení se zjeveními. Na druhé straně existuje mnoho takových jevů mimo hranice církví. Celkově se zdá, že Bůh má zájem na tom, aby byli lidé i tímto způsobem neustále nově podněcováni, řádně vyučování a varováni. - Toto je celoživotní, obtížný proces učení a šířit taková poselství předpokládá vlastně zvláštní povolání i zvláštní propojení s Bohem a odpovídající přípravu.

První apoštolové – lidé, kteří mohli jít za Ježíšem díky darům, které jim byly dány – kázali podle 1.Kor. 14,26 o tom, že přímá zjevení a jejich výklad jsou součástí jejich shromažďování křesťanů. 1. Kor. 12,4-7: "Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu ". Podle 1.Kor. 12,28  je role apoštolů nejdůležitější před rolí "proroků" *) a učitelů. V 1. Kor.14 je rozlišováno mluvení jazyky k vlastnímu užitku a proroctví k užitku obce. Lidé s prorockými dary byly velmi ceněni, zvláště když ostatní učedníci nebyli automaticky schopni tento úkol naplnit. (např. Mat.10,41).

Rozlišující charakteristiky:
Zde nejde ani tak o otázku, zda vůbec existují inspirace, které se dají připočítat k autosugesci nebo masové sugesci. Ten kdo studuje takové fenomeny v křes’tanství bez předsudků, může si rychle všimnout, že taková zužování čistě psychologických pokusů o vysvětlení ve většině případů nepostačují. Až po tomto poznání začínají teprve vlastní zajímavé otázky.
- Je třeba zkoumat, co je z Ducha pravdy a co ne; srv. 1.List Jan
ův 4,1. Musíme však při tom být velmi opatrní a pozorní. Z hlediska samotné Bible to nebylo vždy tak, že kněží mohli zjevení Ducha posuzovat na základě teoretických teologických vlastností. Pouze velmi málo lidí bylo schopno bezprostředně vnímat, z jakého ducha svědectví pochází. Proto je ve smyslu Matoušova evangelia (Mat. 7,15-20) třeba prorocké dary posuzovat především podle jejich plodů. Ty dary, které vedou ke Kristu – např. k obrácení spojenému s pozitivní změnou v životě či k duševnímu a tělesnému uzdravení, by bylo jen velmi stěží možno odsuzovat jako nepravé nebo jako pocházející od ďábla. Takové dary jsou totiž spojeny s milostí - Jan 15,5: "beze mne nemůžete činit nic ". Pozitivním znakem darů je i to, že jejich prostřednictvím vzroste i láska ke Kristu a k bližním. Viz také varování před souzením v Mat.7,1; Mat.12,24-30 a ve Skutcích apoštolů 5,38-39. I z hlediska morální teologie a světských právních zásad by bylo nesprávné, pokud bychom v případně pochybností soudili. Dalším rozlišovacím znakem může být skromné chování takových lidí. Duchu božímu totiž může naslouchat pouze ten, kdo je „potichu". Znalosti teologie tu nehrají vůbec žádnou roli, často byli pro dary vybíráni prostí lidé ("laická charismata "). Vzdělaní lidé dokáží takové dary vnímat pouze tehdy, pokud nejsou nafoukaní a neuvažují stereotypně. V takovém případě patří k „chudým duchem" podle Mat. 5,3. (K „chudým duchem" například nepatřili ani racionalisticky a materialisticky uvažující saduceové, ani farizeové, kteří většinou ustrnuli v náboženském rozumovém vědění.)
- To, že žijete svůj život důstojně jako lidé a plníte svoje každodenní povinnosti, však také poskytuje prostor Bohu, Otci Všemohoucímu, jaký si zaslouží ve vašem životě. (Z Mariiných poselství těm, které ji viděly v Garabandalu i jinde.)
- Takovým znakem je i láskyplný vztah podle Kristovy etiky - viz např. Mt 7,12. Člověk dostává prostřednictvím svého s Kristem spojeného Já větší kontakt s duchem - který je nad rozumem. To se může stát tím výrazněji, čím více se dostane do souladu s božskými vlastnostmi jako je láska. Etika však zde ovšem automaticky neznamená že by se musel přizpůsobovat obvyklým tradičním představám o zbožných lidech, například co se týká oblečení, chození do kostela atd.
- Například tam, kde by ten, kdo se agresivně odvolává na inspiraci Kristem, šířil někde vyčtené, všeobecně rozšířené pomluvy odsuzující ty kdo jsou křesťané jako on, a tím podněcoval nesváry, byla by zvlášť velká pravděpodobnost, že se nejedná ani o oprávněnou aktivitu ani o pravdivé poselství Krista nebo Ducha svatého.
- Dalším důležitým momentem je svoboda vůči vnějšímu duchovnímu útlaku. Duch svatý není svázán vzájemným lidským rozdělováním a potřebuje svobodu. Skutky apoštol
ů 5,29: „Boha je třeba poslouchat, ne lidi". Tím ovšem nechceme popřít, že duchovní doprovázení má i nadále svůj smysl. Není přece nutné, aby všechny generace začínaly od počátku.
- Často se také zkoumala kritéria jako „nadpřirozenost“ například: doprovodné jevy v některých případech tak zvané „vytržení“ (chybí mžikání očí, mění se srdeční frekvence, zpomaluje se puls, zvyšuje krevní tlak – při nepřítomnosti známek manipulace nebo drog); nebo to, že osoba nemohla sdělované vědět atd. To však není rozhodující, protože Duch může využívat také „přirozené“ vlastnosti člověka.

Existuje mnoho forem, jejichž prostřednictvím se může poselství Ducha projevit. Uveďme např. tzv. vnitřní slovo / „vnitřní hlas vycházející ze srdce" při plném vědomí – tedy nezaměňovat za schizofrenické nebo hypnotické jevy. V některých případech bude také jasné, že má jiný charakter než telepatické jevy. (Srovnej "Vom Inneren Wort" - O vnitřním hlasu, Výběr z Johannes Tennhardt, a j., Lorber-Verlag, Německo). Občas se vyskytuje i stav podobající se transu, ve kterém člověk ustupuje do pozadí. I v takovém případě je třeba podle okolností (např. druh naladění, resp. spojení s Bohem) zkoumat, zda se nejedná o normální trans, tedy o zúžení vědomí, při kterém se mohou vyskytnout i velmi problematické inspirace ve smyslu spiritizmu, které by mohly zúčastněné lidi oslabit. Kromě toho je možné, že někdo něco vnitřně zakouší jako vizi, světlo nebo myšlenku a následně to pak vtělí do slov. Vyskytuje se i přímé psaní, ovšem při plném vědomí, na rozdíl od automatického psaní ve spiritizmu, které se odehrává v transu.
Duch svatý nemusí hovořit pouze prostřednictvím přímého oslovení z duchovního zdroje. I myšlenka, rozhovor, článek či kniha mohou pocházet z tohoto zdroje inspirace. Duch svatý totiž může lidskou kreativitu podnítit právě tak, jak chce.
K Duchu svatému obecně viz Jan.3,8; Jan 14,26 a hlavní text Kristovy cesty
, 1. část, kapitola "První letnice ".
K proroctví coby vizím budoucnosti viz příslušné kapitoly v hlavním textu Kristovy cesty
, 2. část, např. kapitola "Jak přistupovat k proroctvím".

Na tomto místě bychom rádi uvedli několik starozákonních míst hovořících o charakteru proroctví. Je třeba upozornit na to, že předpoklady se od té doby změnily (starý druh proroctví až do Ježíšovy doby prakticky usnul a bylo ho třeba nově obnovit: Jóel 3,1-2; Ámos 3,7-8).

**) V některých případech se mohou i lidé skutečně s inspirativními schopnostmi někdy dostat do stavů, které se podobají známým psychickým poruchám – třeba s nutkavě pokračujícím tokem vnitřních dialogů a trvalou neschopností nakládat s pozemskými nezbytnostmi. K vyhnutí se takovým excesům by bylo třeba dbát kromě uvedených hledisek na následující vnější předpoklady: dostatek spánku, dostatek stravy dostatečně bohaté na vitaminy B – to znamená opatrně v této souvislosti s půsty. Třebaže s tím není dostatek zkušeností, udržovat jasné naladění na žádoucí pramen, tedy na Krista, žádná příliš dlouhá zasedání, která by nabízela příležitost k odbíhání a „překrucování", dostatečná snaha přiblížit se také znovu k pozemské současnosti mimo intenzivní vnitřní zážitky; seba-vědomé zpracování slyšeného. Pomocníci, duchovní průvodci, terapeuti a jim podobní mohou v takových případech často opravdu pomoci, jestliže mají specifické zkušenosti/znalosti, k čemuž patří brát vážně nejen momentální porušenou náladu, ale také neporušený základní fenomén.

 

Zpět ke startovní stránce http://www.ways-of-christ.com/cs

Cesty Ježíše Krista, jeho přínos pro lidské vědomí a pro změny lidstva a země:  nezávislá informační stránka, nové aspekty z mnoha oblastí výzkumu a zkušeností; s praktickými poznámkami pro osobní rozvoj