nýbrž být navenek aktivní

- a niterně založený

rozjímat nad obsahem a problémy

- ve vědomém meditativním tichu 

Tušit „vnějšího Boha na nebesích“

- a nechat ho, aby na sebe vzal v nitru svou podobu 

Stopy neměnného Stvořitele

- vidět v proměnlivém životě

Studovat zákonitosti ve vnějším světě

- a tušit řád stvoření, který je za tím

    nýbrž je integrovat

    - a proměnit

Využít čas, prostor, okolnosti, hledat harmonii

- a přesto být od toho osvobozen 

Navenek pracovat

- a uvnitř se modlit (viz benediktinská řehole: "ora et labora")

Chtít porozumět pozitivnímu přínosu druhých (aktivní tolerance)

- a rozvíjet se na základě své vlastní víry

Brát vážně racionálně-analytickou

- a "mysticko"-syntetickou polovinu mozku, resp. most mezi těmito dvěma hemisférami

Znát subjektivní vnímání

- a přesto hledat diferencovanou pravdu, která subjektivní vnímání přesahuje

Poučit se z (konstruktivních) tradic

- a probudit se (nechat se probudit) ke svému vlastnímu duchovnímu životu

Provádět přípravná cvičení

- a přijímat milost (křesťanská mystika, exercicie, ...)

Oslovovat Boha jako osobu

- a v jeho síle

milovat bližního svého

- jako sebe sama

Zachovat si rozum

- a zároveň se dívat za jeho hranice

    nýbrž být v celku

    - jako vědomá buňka

Vážit si těla a hmoty jako nástroje

- a duševně i duchovně růst

Přijímat plnost, zodpovědnost

- a vejít "těsnou branou"

Bojovat o správná rozhodnutí v povědomí Země

- a na jiné rovině tušit plán Boží

Předávat poznání dál

- a přijmout to, co je správné

Ve svém okolí/ve společnosti změnit

- co se v nitru zlepšilo

Soucítit s utrpením světa

- a těšit se z Božího vedení

Být v duchovních komunitách

- a spět k Bohu jako jednotlivec

Vážit si různorodosti národů

- a dbát na to, aby ve všech klíčilo zrno obecné lidskosti

– Ten, kdo chce - s Ježíšem jako měřítkem a pomocí - dělat pokroky směrem od vlastních nedokonalostí k vlastnostem lepším pro budoucnost (srov. stránku "...Etika": neškodit, nýbrž pomáhat...), by si měl být nejprve vědom vlastních charakterových nedostatků, učiněných chyb a pochybení, než přesune všechny nálady, problémy a škody na druhé (srov. Mt 7:1 Nesuďte, abyste nebyli souzeni. 2 Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. 3 Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?...). 
Pokud je to možné, je dobré si s maximální mírou vnitřního klidu (srov. naši kapitolu hlavního textu "Klid na poušti ") a tak svědomitě, jako bychom měli vyrobit nějaký ‚produkt’, něco podobného vnitřně uvědomit nebo zapsat na papír a promyslet si možnosti zlepšení a následně pozorovat úspěch. To znamená, že důležitá je vlastní snaha: přitom může jít o modlitby týkající se dané věci a podle víry potom přijde pomoc; ve skutečné a úplné praxi je toto však spojeno také s korekcemi postojů a myšlení, s větší bdělostí vůči negativním pocitům, a v neposlední řadě také se změnami v chování. Vše je tím jednodušší, čím víc jemných drobností, které na sobě denně pozorujeme, nazíráme tímto způsobem a následně je v modlitbě předkládáme Bohu... (Srov. kapitolu "Sv. horlivost, a citové aspekty ".)
Velmi špatně se mění zejména hluboce zakořeněné životní zvyky, protože jsou zakotveny v nevědomé vrstvě osobnosti. Zde je již často třeba značná zkušenost v rozpoznání podvědomých a nevědomých původů těchto zvyků (přesto se to však může podařit ihned, jako u kuřáka, který díky silnému odhodlání z minuty na minutu navždy přestane kouřit. Srov. kapitolu "Kristova proměna ").
Tento "pohled a vědomé vyrovnání se s věcmi pomocí modlitby" by již samo o sobě bylo duchovní cestou, která může vést hodně daleko, a může někoho provázet celým životem; při intenzivní praxi však také může přinášet významné pokroky již za krátkou dobu. "Hlubší vrstvy" záležitostí, které se mají očistit, je možná ještě potřeba vnitřně zpracovat, ačkoli se již do velké míry zlepšily.
– Objeví se rovněž podněty svědomí ... (srov. Mt. 5,5 a 5,9 ...).

(Tato praxe je použitelná především tehdy, jde-li o zlepšení způsobů chování, které byly z psychologického pohledu již předtím součástí "normálního". Jde-li o zlepšení stavů, které jsou dnes do určité míry považovány za chorobné, je ještě důležitější, aby pak danou cestu aktivně provázela přiměřeně zkušená a dle možností také psychologicky školená osoba, protože samostatnost v zacházení s vlastními problémy je pak ještě více omezena, než je tomu u ostatních lidí, když se mají podívat na vlastní slabé stránky. Kdyby se v tom někdo cítil tak omezený, že by mu to nešlo ani s podporou druhých, pak by ještě bylo možné, aby se taková pomocná osoba za dotyčného modlila, jako doplněk ke vhodné terapii. Předpokladem je, aby člověk hledal pomoc, neboť sám Ježíš vyslovil důležitou otázku "chceš být zdráv?" Srov. naši stránku "...Uzdravení".)